Většina z nás tíhne k setrvávání u jistot a zažitého režimu. Když nás ale naše profese nenaplňuje, nebaví a nedává nám smysl, často nás to donutí dívat se za tyto vytyčené hranice a hledat něco víc. V práci trávíme velkou část svého života, není tedy dlouhodobě udržitelné, abychom do ní chodili s žaludkem na vodě, nechutí a vyhořelostí. Někdy však máme pocit, že jsme uvízli v oboru, který jsme si vybrali a není cesty ven. Je tomu však skutečně tak?
Změňte smýšlení
V první řadě je potřeba změnit svůj postoj k celé situaci. Vymažte si z hlavy věty jako: „To ale nejde, protože…“ nebo „Jsem moc starý na změnu.“ anebo dokonce „Nejsem dost dobrý.“ Buďte otevření všem možnostem a čtěte i nabídky, které se vás podle vašeho dosavadního smýšlení vůbec netýkají a zjišťujte, co je požadováno. Můžete snadno objevit možnosti, které by při troše rekvalifikace nebo oprášení některých dovedností byly vhodné i pro vás.
Zkuste si to sepsat
Sesumírovat si myšlenky psaním je velmi užitečné, i když se u toho zprvu můžete cítit divně a trošku trapně. Napište, co vám v životě dává smysl, jaké máte hodnoty, jaké jste nabrali zkušenosti a jaké pozice vás při úvodní rešerši zaujaly. Následně zhodnoťte, co vám chybí k tomu, abyste se o takové místo mohli ucházet. Není také na škodu vytvořit seznam svých strachů a pochybností a pokusit se je přeformulovat tak, aby nepůsobily tak beznadějně.
Naplánujte další kroky
Už víte, kam se zhruba chcete dál ubírat a jaké pracovní zařazení by to mohlo znamenat. Teď je třeba dotáhnout to, co vám chybí – vzdělání, kurzy, rekvalifikace, stáže – to vše jsou reálné možnosti, pokud něco budete opravdu chtít a dáte tomu prioritu. Mnoho lidí samostudiem, učením se po večerech či o víkendech dosáhlo velkých věcí, není tedy důvod, aby to pro vás bylo nereálné. Hlavní je zachovat si postoj, že to prostě nějak půjde a řešení vymyslíte.
